The Czech Handel Society

Přednáška na zámku v Nových Dvorech u Kutné Hory dne 3. října 2015 v rámci XVII. semináře České Händelovy společnosti

dovolte, abych Vás – v roli iniciátora dnešního celodenního semináře – přivítal jménem výboru České Händelovy společnosti, z.s., jakož i jménem Městyse Nové Dvory, jménem Spolku českých bibliofilů a jménem správy státního zámku Kačina, v historických prostorách novodvorského zámku, a sice na přednášce věnované tématu semináře, jež zní: “Chotkovské koncerty s hudbou Georga Friedricha Händela na zámku Nové Dvory u Kutné Hory v roce 1815. 200. výročí”. Současně se ujímám radostné povinnosti a srdečně děkuji všem, kdož svým nezištným osobním nasazením a s nezbytnou dávkou nadšení umožnili realizaci akce technicky tak náročné, jakou celodenní seminář skládající se z řady dílčích částí bezesporu je. Bez takového vstřícného a chápavého přístupu by plány a představy, jakkoliv zajímavé a přínosné, zůstaly jen v hlavě či na papíře.

Zhruba před čtyřiceti lety [dodatečně bylo zjištěno přesné datum: 20. dubna 1974] jsem jako mladičký, zvídavý středoškolák, který se tehdy postupně seznamoval s našimi stavebními památkami, kráčel ze zemědělského muzea na zámku Kačina směrem ke Kutné Hoře. Brzy jsem přišel do výstavné obce očividně zemědělského charakteru, kde mě nadmíru zaujal její starobylý ráz a neobvykle velký počet historických staveb – nevěděl jsem, na co se mám dříve dívat. Atmosféra toho místa, vyznačujícího se při pohledu z dálky malebnou barokní siluetou, byla tak silná, že jsem si ji i po následující léta uchoval v paměti; dodnes se mi v mysli vynořují některé konkrétní obrazy či okamžiky. Oním místem, jež mě tak výrazně oslovilo, byly Nové Dvory u Kutné Hory.

Mé vzpomínky na první, studentskou návštěvu Nových Dvorů zcela nečekaně ožily díky podnětu, který jsem obdržel v osmdesátých letech minulého století – dozvěděl jsem se totiž o uvedení dvou skladeb Georga Friedricha Händela (1685‒1759) na tamním zámku v podzimním čase roku 1815, za Jana Nepomuka Rudolfa hraběte Chotka z Chotkova a Vojnína (1748‒1824): od té chvíle jsem si Nové Dvory začal spojovat i se jménem Händelovým. Informace o pozoruhodné novodvorské recepci hallského rodáka, jmenovitě o dvou koncertech s jeho hudbou konaných dne 23. září a 12. října 1815 zásluhou téměř sedmdesátiletého Jana Nepomuka Rudolfa Chotka, se ke mně tehdy dostala, prostřednictvím zvěčnělého profesora Rudolfa Pečmana (1931‒2008), z průkopnické dizertační práce Zbyňka Zbyslava Stránského (nar. 1926) z roku 1967 nazvané “Hudba v Nových Dvorech. Příspěvek k dějinám české hudby na přelomu XVIII. a XIX. století”. Práci jsem si později pročetl a příslušný poznatek v ní obsažený jsem zahrnul do své händelovské monografie vydané Českou Händelovou společností v roce 1991 pod názvem “Triumf času a pravdy”; zde jsou Nové Dvory navíc zachyceny na jedné fotografii v obrazové části knihy.

Přesně v den 176. výročí druhého koncertu s Händelovou hudbou v Nových Dvorech na podzim roku 1815, tedy 12. října 1991, uspořádala Česká Händelova společnost, za účasti třinácti osob, víceméně uzavřený poznávací vlakový výlet z Prahy do Nových Dvorů a na Kačinu. Téma výletu znělo: “Jan Rudolf Chotek (1748‒1824) a jeho vztah k dílu Georga Friedricha Händela”. Z hlavního nádraží v Kutné Hoře jsme šli pěšky, v příjemném podzimním počasí, až na Kačinu a zpět. Ke zmíněnému tématu jsem tehdy hovořil v jiné místnosti v I. patře zde na zámku a na závěr přednášky byl z magnetofonového pásku přehrán Händelův Chandoský anthem č. I “O be joyful in the Lord, all ye lands!” (“Hlahol Hospodinu, celá země!”; HWV 246). K dotyčné, veskrze zdařilé akci se váže i poněkud méně příjemný osobní zážitek: onoho dne jsem ráno zřejmě neslyšel zvonit budík, zaspal jsem a vlak s účastníky zájezdu, který jsem organizoval, jsem již nestihl. K vlaku v Kolíně, kde se přestupovalo na Kutnou Horu, jsem přiběhl, udýchán, doslova v posledních vteřinách po kolejišti a za nevýslovně drahý peníz – od městského taxíku jedoucího z pražského Strossmayerova náměstí a vzbuzujícího v ulicích Kolína patřičnou pozornost…

Obraťme však naši pozornost od osobních vzpomínek a kolektivních počinů k vlastnímu tématu dnešního semináře, totiž k hudbě Georga Friedricha Händela hrané na podzim roku 1815 v prostorách zámku, v němž se právě nacházíme. – Jak lze očekávat, neproběhly koncerty dne 23. září a 12. října 1815, na jejichž programu figurovaly rovněž ukázky z mistrovy tvorby, jako nějaký náhodný, jednorázový podnik. Právě naopak: jednalo se o “cyklus” pěti zámeckých koncertů: 23. září, 1. října, 8. října, 12. října a 15. října 1815. Již jen v této skutečnosti můžeme oprávněně spatřovat určitý kulturně-vzdělávací záměr, čerpající z předchozích hudebních tradic na novodvorském panství. Nejstarší zmínka o konkrétním hudebním souboru v Nových Dvorech spadá do let 1722‒1728, kdy panství vlastnil okázale rozhazovačný František Antonín hrabě Pachta z Rájova a Bukova († 1730). Soubor se uplatňoval především při různých slavnostních příležitostech; jeho “hvězdná chvíle” nastala v listopadu roku 1723 při návštěvě hudbymilovného císaře Karla VI. s chotí v Nových Dvorech. V podobném duchu pokračoval novodvorský hudební vývoj i v době následující. Když v roce 1764 získali panství Chotkové z Chotkova a Vojnína, mohli na předchozí situaci plynule navázat. Dostatek zkušených hudebníků rekrutujících se z místních zdrojů jim umožnil rozvinout bohatý a pestrý hudební život. Nejvýznamnější hudební produkce zaznamenáváme v Nových Dvorech a okolí za Jana Nepomuka Rudolfa hraběte Chotka z Chotkova a Vojnína (1748‒1824), osvíceného podporovatele věd a umění, držícího novodvorské panství od roku 1787. Právě on zřídil v Nových Dvorech chlapeckou hudební školu, kde se deset hodin týdně vyučovalo hudbě.

Jaký byl vztah hraběte Jana Nepomuka Rudolfa k dílu Georga Friedricha Händela, není známo, neboť k tomu chybějí potřebné dokumenty. Jakožto vzdělaný a kultivovaný šlechtic byl novodvorský pán o Händelovi nepochybně informován alespoň povšechně. I když se několik ukázek skladatelovy tvorby dostalo na program hraběcích koncertů, nezdá se, že by Jan Nepomuk Rudolf Chotek Händela nějakým způsobem upřednostňoval před jinými autory. V Nových Dvorech se proto ani zdaleka nesetkáváme s podobným händelovským kultem jako na zámku v Náměšti nad Oslavou za Jindřicha Viléma hraběte Haugwitze (1770‒1842). Nejméně při jedné příležitosti však Händelova hudba zaujala jemnocitnou choť Jana Nepomuka Rudolfa, Marii Sidonii (1748‒1824), rozenou hraběnku Clary-Aldringen. Jak uvádí Hana Mixánková ve své diplomové práci pro Fakultu filozofickou Univerzity Pardubice z roku 2011 (název: “Odraz života hraběnky Marie Sidonie Chotkové a dění v jejím okolí v osobních denících”), poznamenala si jmenovaná urozená dáma na konci roku 1793 do svého deníku, ve francouzském jazyce, že se zúčastnila koncertu, na němž byla hrána hudba “složená slavným Händelem; provedení bylo velmi dobré, jednalo se o chrámovou hudbu vyžadující také varhany”. Označení Händela za “slavného” jednoznačně dosvědčuje, že jej Marie Sidonie chápala jako nepřehlédnutelnou hudební veličinu.

Na jaře roku 1985 upozornila doktorka Zdeňka Pilková (1931‒1999), v rámci svého příspěvku předneseného během brněnské hudebněvědné konference “Händel a Bach (Proměny jejich života a díla)”, na zajímavé opisy Händelových skladeb tvořících součást chotkovské hudební sbírky ze zámku Kačina. Sbírka je nyní uložena v Národním muzeu – Českém muzeu hudby, v budově muzea v Karmelitské ulici v Praze na Malé Straně; pečuje o ni hudebněhistorické oddělení. V dotyčné chotkovské sbírce nalezla doktorka Pilková dvě části z Händelovy “Cecilské ódy”, HWV 76, jmenovitě – v překladu do němčiny – tenorové sólo “The Trumpet's loud clangor excites us to arms” (“Zvučný hlahol trubky nás volá do zbraně”) a sbor “From Harmony, from heav'nly Harmony” (“Z harmonie, z nebeské harmonie”). Sólo sestává z hlasů i partitury, přičemž hlasy jsou starší než partitura – lze je situovat snad do devadesátých let 18. století. Na obou částech “Cecilské ódy” je jako datum provedení udáno 18. září 1813. Dále chotkovská hudební sbírka obsahuje Sbor mládenců ze III. aktu oratoria “Juda Makabejský”, HWV 63 – jeho hlasy byly opsány patrně ještě v 18. století. Nejatraktivnější händelovskou sbírkovou položku ovšem představuje opis partitury celého oratoria “Mesiáš”, HWV 56, z pera jistého Antona Handphky (Handphka): pokud byl tento notový materiál pořízen ještě v 18. století, jak doktorka Pilková předpokládá, znamenalo by to výmluvný doklad o poměrně časném “importu” slavného Händelova díla na naše území.

V následujícím popisu oněch dvou podzimních koncertů na novodvorském zámku v roce 1815, čili 23. září a 12. října, vycházím z již zmíněné průkopnické dizertační práce Zbyňka Zbyslava Stránského pro filosofickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně (dnešní Masarykovy univerzity) v Brně z roku 1967. Tato základní badatelská práce je bohužel dostupná pouze prezenčně v Ústřední knihovně Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. (Zde bych velice rád vyjádřil dík tamní knihovnici Ele Mrázkové za to, že mi dne 10. září t.r. s nevšední laskavostí a vstřícností zaslala elektronicky sken kapitoly “Povaha hudebního života”; jmenovaná kapitola z předmětné dizertace se přímo týká našeho tématu.)

Nuže, podívejme se na vlastní programy obou koncertů: Dne 23. září 1815 bylo provedeno celkem šest hudebních titulů. Úvodem zazněla Symfonie D dur (snad op. 33) Vojtěcha (Adalberta) Jírovce (1763‒1850). Jádro večera tvořil Žalm č. 100 Georga Friedricha Händela, árie z oratoria “Roční doby” Franze Josepha Haydna (1732‒1809) a vždy jeden sbor od nezjistitelného skladatele jménem Strom a od Petera von Wintera (1754‒1825). Na závěr se hrála předehra k opeře “Don Giovanni” Wolfganga Amadea Mozarta (1756‒1791). – Koncert dne 12. října 1815 rámovaly blíže neurčené symfonie Wolfganga Amadea Mozarta, avšak celkově převažovala duchovní tvorba. Po Mozartově symfonii následoval nejmenovaný sbor Georga Friedricha Händela [tímto číslem se nadále nebudeme zabývat, neboť jeho identifikaci by umožnil teprve náhodný dokumentární nález], basová árie z oratoria “Roční doby” Franze Josepha Haydna, “Agnus Dei” ze mše Johanna Gottlieba Naumanna (1741‒1801) a “Graduale” Jakuba Jana Ryby (1765‒1815). Druhou část koncertu uvedl klavírní koncert Wolfganga Amadea Mozarta (v podání jakéhosi Teunera), dále přišla na řadu dvě čísla z duchovní kantáty “Aleluja stvoření” (“Das Halleluja der Schöpfung”) Friedricha Ludwiga Ämilia Kunzena (1761‒1817), anonymní offertorium a Mozartova symfonie.

Zjistil-li Zbyněk Zbyslav Stránský, že v rámci koncertu dne 23. září 1815 byl na zámku v Nových Dvorech hrán také Händelův Žalm č. 100, vyvstává přirozeně otázka, o jakou konkrétní skladbu se jedná. Nahlédneme-li podrobněji do mistrova tvůrčího odkazu, objevíme dvojí zhudebnění textu tohoto žalmu, a sice v podobě “Utrechtského Jubilate”, HWV 279, komponovaného pro sóla, sbor, orchestr a basso continuo, a v podobě Chandoského anthemu č. I “O be joyful in the Lord, all ye lands!” (“Hlahol Hospodinu, celá země!”; HWV 246), komponovaného taktéž pro sóla, sbor, orchestr a basso continuo; po hudební stránce se jedná o následnou úpravu “Utrechtského Jubilate”, s pomocí dovedné transkripční techniky, na skrovnější provozní podmínky u Jamese Brydgese (1674‒1744), od roku 1719 prvního vévody Chandoského, v kostele sv. Vavřince poblíž jeho zámku v Cannonsu nedaleko Londýna (proto se I. Chandoskému anthemu, představujícímu redukovanou verzi “Utrechtského Jubilate”, někdy říká “Chandoské Jubilate”).

Můžeme tedy vybírat ze dvou možností: “Utrechtské Jubilate”, nebo Chandoský anthem č. I. Řešení nastolené otázky je nicméně docela prosté: zatímco “Jubilate” bylo v době Jana Nepomuka Rudolfa Chotka snadno dostupné v tištěných edicích, anthem, víceméně zapomenutý, tehdy tiskem ještě nevyšel a jeho autograf i opisy byly de facto uzavřeny v anglických sbírkách. Téměř s jistotou můžeme tudíž za dotyčný Žalm č. 100 označit “Jubilate”, mohutně obsazené dílo v tónině D dur uvedené poprvé – společně s “Utrechtským Te Deum”, HWV 278 – dne 7. července 1713 v katedrále sv. Pavla v Londýně na oslavu Utrechtského míru uzavřeného mezi Anglií a Francií ke konci válek o dědictví španělské. Pro úplnost: skladatel na “Utrechtském Jubilate” pracoval v Londýně na jaře roku 1713, stár dvacet osm let; do autografu vepsal, jak měl ve zvyku, přesné datum dokončení kompozice, leč při vázání listů rukopisu byly den a měsíc odstřiženy – zůstal pouze letopočet “1713”.

Kromě zásadní dizertační práce Zbyňka Zbyslava Stránského, o níž jsem již dvakrát hovořil, lze k rozšíření znalostí o Nových Dvorech a s nimi spjatých příslušnících rodu Chotků z Chotkova a Vojnína doporučit základní monografii, kterou napsal novodvorský řídící učitel Josef Ledr (1849‒1934): pod názvem “Děje panství a města Nových Dvorů” vyšla v Kutné Hoře roku 1884 nákladem knihkupectví Karla Šolce; reprint tohoto nepostradatelného titulu vydalo v roce 2011 heraldické a genealogické nakladatelství GARN Brno. Těm, kdo dějiny rodu Chotků chtějí prostudovat uceleně a zároveň v širokém historickém záběru, se přímo nabízí rozsáhlý, výtečně zpracovaný svazek Iva Cermana (nar. 1976) “Chotkové. Příběh úřednické šlechty”, vydaný v Praze roku 2008 Nakladatelstvím Lidové noviny.

A nyní již přistupme k avizované přehrávce Händelova “Utrechtského Jubilate”, HWV 279, která přednášku uzavře. Na nahrávce firmy Decca, vydané v roce 1998, vystoupí: Charles Brett, kontratenor; David Thomas, bas; Rogers Covey-Crump, tenor; Sbor Katedrály Kristova kostela v Oxfordu; orchestr Akademie staré hudby (na dobových nástrojích) – řídí Simon Preston. Skladbu vyslechneme v původním jazyce, tedy v angličtině. Jedná se o zhudebněný text Žalmu č. 100; závěrečný sbor tvoří malá doxologie neboli chvalořečení, tj. slavnostní provolání boží slávy na závěr křesťanské modlitby. V českém překladu, v němž byl pro text žalmu doslovně použit ekumenický překlad bible z roku 1979, zní Händelovo “Utrechtské Jubilate” takto:

Vězte, Hospodin je Bůh,
on nás učinil, a ne my sami sebe,
jsme jeho lid, ovce, které pase.

Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním,
do nádvoří jeho s chvalozpěvem!
Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu.

Neboť Hospodin je dobrý,
jeho milosrdenství je věčné,
jeho věrnost do všech pokolení!

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní, i vždycky
a na věky věků, amen.

Pavel Polka:

Chotkovské koncerty s hudbou Georga Friedricha Händela na zámku Nové Dvory u Kutné Hory v roce 1815. 200. výročí