Za Hanou Jakubcovou a Josefem Průchou.
Již při vzpomínkovém setkání
v předvečer nedožitných narozenín Pavla Polky se objevily zprávy
o úmrtí zakládající členky ČHäS Hany Jakubcové. Zprávy se bohužel potvrdily – Hana Jakubcová zemřela 26. března 2025. Její synovec, pan Petr Jakubec, nás pozval k zádušní mši v den
jejích narozenin – 20. června 2025.
Rovněž na zmíněném shromáždění
se objevily nepotvrzené dohady o tom, že ani s p. Josefem Průchou,
dalším zakládajícím členem ČHäS, nejspíš nebude vše v pořádku, že
se s ním nedaří navázat kontakt. Na zasedání výboru ČHäS dne 6. května
2025 přinesla přítomná paní Jana Hejdová zprávu, že zemřel v červenci 2024
na infarkt ve věku 83 let. Níže najdete pár osobních vzpomínek na oba zesnulé.
Čest jejich památce!
Vzpomínka na Hanu Jakubcovou
Při vzpomínce na Hanku Jakubcovou mám pocit, že jsme se znali odjakživa. Byla zakládající členkou ČHäS. Ty další jsem poznal začátkem 90. let. Zřejmě při nějaké společné akci jsem se setkal i s Hanou. Možná při zahraniční expedici, na semináři, či koncertě? Nevedu si podrobné deníky.
Určitě však při letních pobytech v Ohařicích a následně v Tužíně. Hana milovala rozkvetlé louky. Na své „letuškovské“ období vzpomínala jen výjimečně. Ráda prý létala do Jakarty a poznávala vzdálené kultury. Pak vystudovala práva. Navštívil jsem jí v kanceláři soudu na Ovocném trhu. Najednou se otevřely dveře její kanceláře a zřízenec z rudlíku vyklopil ohromný balík soudních spisů. Další ležely všude kolem místnosti. Hana sedící uprostřed té záplavy vypadala velice nešťastně. Jako vždy odpovědná žena by ráda všem pomohla, nebylo však v lidských silách vše prozkoumávat… Působila vždy vyrovnaně, ochotná kdykoliv pomoci, či alespoň obrousit hrany dost často vzrušených dialogů některých členů ČHäS. Pravidelně navštěvovala kostely, měla ráda svůj klid a myslím že ve svém bytě s lodžiemi plnými kytek a bylinek vedla klidný harmonický život. Svá tajemství si chránila.
Navštěvovali jsme kvalitní výstavy, debatovali po telefonu. Vždy mi dobře poradila. Naposledy jsme se setkávali při mých přednáškách pro seniory s následnou povinnou zastávkou na kávu a chlebíček. Společně jsme také cestovali na hřbitov do Mšena. S nešťastným úmrtím Pavla Polky se těžko smiřovala. A já se teď musím vyrovnat s odchodem jejím. V mé paměti určitě bude mít významné místo!
Petr Tylínek, 15. června 2025
Vzpomínka na Hanu Jakubcovou a Josefa Průchu
Dobrý den všem!
Vzpomenu-li na Haničku a mám li si vybavit nějakou příhodu, není to snadné, protože i když na akcích byla často přítomna, její chování bylo vždy distingované a tudíž nikdy nebyla spojována s nějakým skandálem; dokonce si nevybavím ani žádný konflikt či hádku a nějakou „super zábavnou“ příhodu vlastně také ne. Prostě ideální společnice. Ale prozradím o ní něco, co možná málokdo ví.
V mládí byla letuškou a pak pro mne jaksi záhadně tuto profesi nadobro a narychlo opustila a vlastně o tom téměř nechtěla mluvit… něco se tam muselo stát. Další její kariéra – pokud vím byla soudkyně a když si vzpomenu na její přístup, tak vše chtěla řešit smírčím způsobem se srdcem na dlani – tak jen doufám, že velcí hříšníci neodcházeli ze soudní síně s mírnými tresty či osvobozeni.
Toto vím jen z doslechu a tak doufám, že nešířím hoaxy a snad by nám to více přiblížil pan synovec.
Co se Pepíčka týče, tam by toho naopak bylo moře neboť jeho chování bylo „výrazné“.
Zajímavé je, že s Pavlem [Polkou] se seznámili v Halle, kam oba v osmdesátých letech jezdili nezávisle na Händelův festival. Stala se z nich pak nerozlučná dvojice, a to i když se dokázali do krve pohádat. Pavel často říkal, že už ho nikdy nikam nevezme a pak mu vždy stejně volal mezi prvními a zval ho kam to jen šlo. Na našich koncertech byl jeho úlohou často prodej lístků a propagačních materiálů a „držel kasu“.
Často vyprávěl anekdoty, kterých měl hodně v zásobě a mnohdy nějakou křehčí povahu téměř vyděsil až urazil, protože leckdy byly, řekl bych, poněkud hospodské.
Silný zážitek s ním byl při zájezdu do Anglie kde dostal přezdívku rafan či náhončí, jelikož Pavel ho pověřil úkolem, aby skupina byla pokud možno pohromadě a když jsme měli být někde na čas tak účastníky popoháněl téměř holí, myšleno v dobrém. Jeho další přezdívka byla „mladý pán na ženění“. To když si oblíbil nějakou mladou umělkyni na akcích, tak jí nedal pokoj a jakoby z legrace jí nabízel sňatek. V takových situacích byl doslova cukrouš, jako vyměněný.
Kamkoli se jelo, jeho prvotním zájmem bylo najít a navštívit cukrárnu, tam se zdál být nejšťastnější.
Zažil jsem i neuvěřitelné hody v restauracích, kdy byl schopen spořádat pět jídel i více a jednou to jsme myslím byli v salónku v restauraci v Židněvsi, jsme byli asi čtyŕi a on pořád tak objednával, že se v kuchyni prý ptali, jestli tam mají nějakou výpravu či zájezd.
Pro zajímavost, přivedl nám do společnosti Janu Hejdovou, se kterou byli spolužáci.
Bylo by toho opravdu hodně, dám prostor dalším vzpomínajícím.
Michal Typl, 13. června 2025
Krátká vzpomínka na Hanu Jakubcovou
Dobrý večer všem,
bohužel další smutná zpráva… V pátek 20.6. nebudu v Praze, ale na Hanku si samozřejmě vzpomenu a vzpomínám. Vybavuju si třeba společnou návštěvu hallského festivalu právě s Hankou a Pavlem [Polkou] tuším někdy v roce 2007. Byla to zvláštní, skoro nesourodá „sestava“: věčně spěchající a lehce nervózní Pavel a vedle něj velmi ležérní a časově velkorysá Hanka. Vzpomínám si, jak jsme právě kvůli její pohodové ležérnosti skoro nestihli začátek jednoho představení: Pavel už téměř utíkal daleko před námi a byl na ni (v tomto případě vcelku oprávněně) lehce naštvaný, já jsem se snažil mírně klopýtající Hanku fyzicky „jistit“ a současně ji nenápadně popohánět a kromě toho jsem mezi nimi dvěma fungoval jako komunikační „spojka“. Nakonec všechno dobře dopadlo. :)
Pokud existuje nějaké Nebe, doufám, že si tam oba už beze spěchu vychutnávají Händelovu hudbu. Čest jejich památce!
Mgr. Ivo Šindelář, tajemník ČHäS, 11. června 2025