I když každodenní život určoval virový vetřelec, zaznamenali jsme právě v onom složitém období dlouho očekávanou händelovskou událost: vydání prvního kritického soupisu všech mistrových podobizen. Pořídil jej, na základě několikaletého studia, hamburský univerzitní profesor Hans Joachim Marx, mezinárodně uznávaný specialista na danou problematiku. Výslednou práci nazval: “By Heaven Inspired. Die Bildnisse von Georg Friedrich Händel” = Inspirován nebesy. Podobizny Georga Friedricha Händela. Reprezentativní, opulentně vypravený svazek čítající 400 stran a sestávající ze 100 položek vzniklých před rokem 1800 vydalo v březnu 2021 renomované hudební nakladatelství “Laaber-Verlag”, působící v Lilienthalu v bezprostřední blízkosti Brém, SRN. Čtyři “páteřní” oddíly knihy v českém překladu znějí: “Malby a grafiky ([položky č.] 1–7)”, “Skulptury a plastiky (8–13)”, “Nezaručené portréty (14–70)”, “Historizující portréty (71–100)”. Za nejstarší spolehlivě ověřenou Händelovu podobiznu považuje Marx (nar. 1935) olejomalbu od Balthasara Dennera (1685–1749) asi z let 1726–1728 ze sbírek londýnské Národní portrétní galerie: předmětné plátno (74,9 × 62,6 cm) je zařazeno do soupisu jako položka č. 1; v monografii P. Polky “Triumf času a pravdy” jako ilustrace č. 100. Z kategorie autentických podobizen tedy vypadla velmi oblíbená a používaná miniatura s mladičkým Händelem připisovaná Jacobu (Josephu) Christophu Platzerovi (1659–1733) a zařazovaná do doby kolem roku 1710 – obecně byla považována za nejstarší známé Händelovo vyobrazení (akvarel a kvaš na pergamenu; ovál 6,77 × 4,78 cm – portrét dnes nezvěstný): u Marxe jako položka č. 58, v “Triumfu času a pravdy” jako ilustrace č. 50.

Neméně potěšitelné jsou nedávné “italské” přírůstky do pokladnice händelovských zvukových nahrávek. Jedná se o dvě alba kompaktních disků pokrývající oblast, jež je i mezi znalými a zkušenými posluchači Händelovy hudby jen velmi málo známa. V této souvislosti je třeba podotknout, že hudba napsaná skladatelem v průběhu jeho pobytu v Itálii (1706–1710) dosahuje v některých svých projevech naprostých vrcholů jeho umění a zároveň dospívá k takové průbojné modernosti, jakou v pozdějším Händelově díle zažijeme už jen zřídkakdy. V jeho italských kompozicích se v nejlepším slova smyslu snoubí nezkrotný mladický elán s dychtivým poznáváním tehdy nejvýbojnějších skladebných forem a postupů.
První z alb, “Handel in Italy. Cantatas, Arias, Serenata” = Händel v Itálii. Kantáty, árie, serenata, soustřeďující nahrávky od různých interpretů z let 1988–2014, přivedla na svět nizozemská společnost “Brilliant Classics” v roce 2017 (č. 25496). Jednotlivé disky mají tento obsah: CD 1 – kantáty pro sólový soprán I; CD 2 – kantáty pro sólový soprán II; CD 3 – kantáta “Arresta il passo” pro 2 soprány; CD 4 – kantáty pro sólový soprán III; CD 5 – kantáty pro sólový soprán IV; CD 6 – “Alchymista”, “Apollón a Dafné”; CD 7 – kantáty & sonáty; CD 8 – kantáty pro sólový soprán V; CD 9 – kantáty pro soprán a kontratenor; CD 10 – kantáty pro sólový soprán VI; CD 11 – různé sólové kantáty; CD 12 – serenata “Ákis, Galatea a Polyfémos”; CD 13 – serenata “Ákis, Galatea a Polyfémos”; CD 14 – italské duety. – Vzhledem ke skutečnosti, že v albu jsou zastoupeny různé soubory a sólistky a sólisté z poměrně dlouhého časového rozpětí vzniku nahrávek, vykazuje rovněž kvalita jejich interpretce určité odlišnosti technického i uměleckého rázu.

Ovdovělý vévodský lazebník a chirurg Georg Händel, vážený měšťan ve starobylém Halle na řece Sále, si dne 23. dubna léta Páně 1683 přivedl k oltáři v kostele sv. Bartoloměje v nedalekém Giebichensteinu svou druhou ženu, Dorotheu Elisabeth Taustovou. Sňatek zpečetil nevěstin otec, Georg Taust, působící již téměř tři desetiletí v giebichensteinské farnosti jako sedmý luterský pastor v pořadí. Ženichovi bylo bez pár měsíců jedenašedesát, nevěstě dvaatřicet let!
Od roku 1666 obýval Georg Händel s rodinou prostorný patrový dům “U žlutého jelena” v samém středu Halle (dnešní Händel-Haus). Zde se manželům rok po svatbě narodilo první dítě – chlapec, který však „blaze zesnul hned v hodině svého narození“. Dvacátého třetího února 1685 přišel na svět druhý syn. V chrámu P. Marie (Liebfrauenkirche) na Tržním náměstí (Marktplatz) v Halle bylo zdravé novorozeně následujícího dne pokřtěno Georg Friederich. V knize pokřtěných se dočítáme jména kmotrů a kmotry: Philipp Pferstorff (“Fehrsdorff”), knížecí správce z Langendorfu u Weißenfelsu; Anna Taustová, matčina sestra; Zacharias Kleinhempel, lazebník v Neumarktu, městečku při severním okraji Halle. Nikdo z nich jistě netušil, že z nemluvněte vyroste jeden z největších světových hudebních skladatelů. Těžko si vůbec mohli představit, že celý jeho život bude spjat s tímto uměním, neboť v rodině dle všeho nebyly známy hudební tradice vymykající se běžnému průměru.
Přesto je Händelův rodokmen v mnoha směrech zajímavý. Dědeček z otcovy strany, kotlář Valentin Händel, se ze své rodné Vratislavi, hlavního města Slezska, kteréžto historické území patřilo v letech 1335–1742 k Českému království, dostal jako kotlář-tovaryš až do hornického Eislebenu v podhůří Harzu; zde se oženil a krátce poté se trvale usadil v nedalekém Halle. – Pradědeček ze strany matčiny Johannes (Hans) Taust se do Halle přistěhoval se svými rodiči a sourozenci (?) ze statku v Naundorfu, vesnici ležící východně u Halle. Obecně přijímaná hypotéza o jeho původu z Českého království musela být s ohledem na zásadní faktická zjištění odsunuta do říše legend.
Oba rodiče dali Georgu Friedrichovi své vynikající charakterové vlastnosti: otec rozhodnost a praktický smysl, matka vytrvalost a víru. O prvních muzikantských krůčcích malého Händela nevíme téměř nic. Tradují se pouze historky. Ty nám barvitě líčí sedmiletého chlapce, jak se kvůli otci, který v hudbě nespatřoval nic vznešeného, potajmu krade z postýlky, aby si mohl v podkroví zahrát na malý klavichord, jejž tam propašoval za pomoci matky či laskavé tety Anny, roz. Taustové. První hudební dojmy vstřebával nejspíše při poslechu melodií městských trubačů a během bohoslužeb v chrámu P. Marie.
Město Halle nad Sálou leží při ústí Bílého Halštrova (Weiße Elster) do řeky Sály 35 kilometrů severozápadně od centra Lipska. Jméno “Halle” se poprvé písemně připomíná roku 806 v souvislosti s příkazem vybudovat franskou pohraniční pevnost (kastel) „na místě zvaném Halla“ („ad locam qui vocatur Halla“)…