Při práci na jubilejní publikaci 1990–2020 se autor těchto řádků setkal s vyobrazením Georga Friedricha Händela určeným, jako součást velkého malířského celku, pro vnitřní výzdobu Rudolfina. – V soutěži vyhlášené na zhotovení freskové výzdoby rozlehlých stěn dvorany v galerijní části Rudolfina, proběhnuvší v letech 1890–1891, bylo, za návrhy alegorií hudby, architektury + sochařství, malířství a uměleckých řemesel, uděleno třetí místo vyhlášenému pražskému malíři Adolfu Liebscherovi (1857–1919). Centrálnímu výjevu v návrhu “Alegorie hudby” (olejomalba na plátně, 1890; rozměry celého návrhu: 125,5 × 422 cm; majetek České spořitelny, a.s.; ev.č.: 41201) dominuje z horizontálního středu formátu svatyně chrámové hudby, v níž éterická svatá Cecilie hraje na varhanní portativ. Na prostranství mezi svatyní v pozadí a balustrádou v popředí (snad inspirace balustrádou na hlavní venkovní římse Rudolfina), uprostřed přerušenou vchodem na prostranství, zobrazil Liebscher, spolu s personifikacemi různých hudebních pojmů, skupinu „cizích hudebníků působivších na vývoj hudby v Čechách“ (vlevo) a skupinu hudebníků domácích (vpravo). – V levé skupině vidíme pravý profil hlavy Georga Friedricha Händela s částí postavy: náš skladatel, v obligátní paruce, zaujímá druhé místo od levého okraje olejomalby. [Výzdoba dvorany Rudolfina nebyla nakonec nikdy realizována – dodnes jsou její stěny prázdné…] Händelovu podobiznu, jež je na míle vzdálena skutečnosti, bylo možno identifikovat podle popisu reprodukce daného výjevu dle fotografie ateliéru Hynka Fiedlera (1836–1870) v časopise “Zlatá Praha”: ročník IX (1891–1892), č. 18 (vyd. 18. března 1892), str. 213, obr. č. 4416. V internetové verzi tohoto členského cirkuláře si můžeme prohlédnout snímek předmětné Liebscherovy olejomalby i snímek fotografické reprodukce středního výjevu ve “Zlaté Praze”.

Krzeszów (Křesobor) – jedinečná památka vrcholného baroka. Netušené bohatství vrcholně barokního umění doslova ohromí nepřipraveného návštěvníka bývalého cisterciáckého opatství v polském Křesoboru (Krzeszów) ležícím v Kamenohorské kotlině asi 13 km vzdušnou čarou od Adršpachu v Broumovském výběžku. Rozlehlý klášter, jehož stavba byla započata kolem roku 1296 za vlády knížete Boleslava I. Surového (1252/1256?–1301), zakladatele svídnicko-javorské rodové větve slezských Piastovců, zahrnuje dvě velké chrámové stavby: kostel sv. Josefa (1690–1696) a baziliku Nanebevzetí Panny Marie (1728–1735), s dvěma vysokými věžemi. Kostel sv. Josefa vyzdobil freskami, ilustrujícími příběh sv. Josefa, v letech 1693–1696 Michael Leopold Willmann (1630–1706) spolu se svým nevlastním synem Janem Kryštofem Liškou (asi 1650–1712) – jedná se o nejrozsáhlejší freskový cyklus severně od Alp. Chloubou baziliky je skvělá sochařská výzdoba započatá Ferdinandem Maxmiliánem Brokof(f)em (1688–1731) sochou Mojžíše a papeže na vstupním průčelí a dokončená, v letech 1729–1759, jeho spolupracovníkem Antonínem Dorazilem (kol.1695–1759).

Nejvíce ovšem v bazilice poutá pozornost obraz na hlavním oltáři – olejomalba na plátně od Petra Jana Brandla (1668–1735) z let 1731–1732 znázorňující Nanebevzetí P. Marie. Svými rozměry (820 × 415 cm) představuje vůbec největší obraz, jaký Brandl vytvořil: k utkání neobvykle rozměrného plátna musel být zhotoven speciální tkalcovský stav. Dílo objednal křesoborský opat Innocenc Fritsch (1655–1734). Zakázku zprostředkoval patrně František Antonín říšský hrabě Špork (Sporck; 1662–1738) ve snaze pomoci Brandlovi dostat se z vězení pro dlužníky v Hradci Králové. Dále se v bazilice nacházejí ještě dvě Brandlova oltářní plátna: “Svatý Jan Nepomucký jako almužník” a “Smrt svatého Františka Xaverského” (obě díla, stejného formátu: 320 × 180 cm, z roku 1732). Svými malířskými kvalitami vyniká v bazilice také plátno Michaela Leopolda Willmanna “Rodokmen Ježíše Krista” z roku 1678. Tamní varhany, nejcennější svého druhu v Polsku, postavil, v letech 1732–1737, proslulý Michael Engler ml. (1688–1760) se svou dílnou. – V době budování barokní baziliky bylo k jejímu presbytáři současně přistavěno velkolepé mauzoleum svídnicko-javorských Piastovců. – Křesoborský klášterní areál, Polská národní památka, je přístupný veřejnosti po celý rok; platit lze i českými korunami.