Všem členům České Händelovy společnosti (ČHäS)
katastrofální povodeň na území hlavního města Prahy v srpnu 2002
poznamenala také běžný chod ČHäS. Domovní areál Na Maninách 11/795
v Praze 7 – Holešovicích, v jehož zadním domě se
v I. patře nachází sídlo ČHäS, byl ve dnech 13. a 14. srpna
evakuován. 13. srpna byla přerušena dodávka elektrické energie;
k jejímu obnovení došlo 22. srpna. Telefonní spojení bylo
zprovozněno mnohem později – 12. října. V domovním areálu
vystoupila záplavová voda až do výše 55 cm. Vyplaveny byly sklepy,
přízemní prostory, z převážné části bytové, a přízemní kůlny na
zadním dvoře. Jedna z těchto kůlen plní funkci skladového
prostoru ČHäS – zde se voda dostala až do výše 51 cm. Všechny
předměty, vesměs cenné knihy a další tištěné materiály, uložené
původně v dosahu vody, se podařilo zcela zachránit včasným
přemístěním do vyšších poloh uvnitř kůlny. Podobným způsobem byl
zachráněn zbytek nákladu (140 výtisků) händelovské monografie Pavla
Polky "Triumf času a pravdy", deponovaný v suterénním
klimatizovaném archívu jedné pražské instituce: 12. srpna byly
knihy tamtéž preventivně přeneseny do vyššího patra. V dotyčném
objektu vystoupila voda až do výše 6 m (!!!), což by bývalo znamenalo
naprostou zkázu všech výtisků… Díky včasným technickým opatřením
neutrpěla tedy ČHäS žádné materiální škody!
ČHäS je mimořádným díkem zavázána dirigentu Vítězslavu Podrazilovi,
který jí od 16. srpna 2002 až do obnovení telefonního provozu
velkoryse poskytoval neomezený přístup ke svému telefonnímu přístroji
včetně faxu a od 16. srpna do 10. září k počítači připojenému na
e-mailovou síť.
Dne 23. srpna 2002 přispěla ČHäS jednorázovou částkou 5.000 Kč
(výdajová položka č. 1209) na vládní konto zřízené u České
národní banky za účelem odstraňování následků povodní.
Výstižná obrazová dokumentace povodně v sídle ČHäS a jeho okolí
je umístěna na webových stránkách ČHäS
("www.haendel.cz") v sekci
"Aktuality", článek
"Následky povodně
v České Händelově společnosti".
Všem, kdo mají přístup k Internetu, doporučujeme,
aby si dokumentaci otevřeli.
Po řadě nejrůznějších protivenství, započaté automobilovou nehodou dirigenta Ondřeje Macka dne 22. srpna 2001 (viz členský cirkulář ze dne 11. prosince 2001), lze scénická provedení opery Alessandra Scarlattiho L'Amor Generoso ("Šlechetná láska") v zámeckém divadle v Mnichově Hradišti (29. května: veřejná generální zkouška, 31. května, 1. června, 2. června, 7. září a 8. září 2002) hodnotit se značným uspokojením. Po stránce kvality nastudování dosáhl barokní soubor Cappella Accademica Praha své dosud nejvyšší úrovně. Zájmu veřejnosti se těšila především poslední dvě uvedení (7. a 8. září), která byla dlouho předem vyprodána. Zvláště nadšeného přijetí se dočkala inscenace dne 7. září. Takřka v pravidelných intervalech byla přerušována potleskem po jednotlivých áriích; po skončení opery si obecenstvo bouřlivým aplausem a provoláváním doslova vynutilo repetici závěrečného sboru. Příznivě vyhlíží i konečná finanční bilance celé produkce: příjmy 364.491,- Kč (čj. A, 1‒7), výdaje taktéž 364.491,‒ Kč (čj. B, 1‒38). Do výdajové položky není započtena režie ČHäS, náklady na pracovní cestu do Anglie v prosinci 2000 za účelem získání kopie partitury opery (viz cirkulář ze dne 12. prosince 2000) a ztráty způsobené nuceným odvoláním inscenací po shora zmíněné automobilové nehodě. Projekt "Alessandro Scarlatti: L'Amor Generoso" byl oficiálně uzavřen dne 3. října 2002. ČHäS touto cestou ještě jednou děkuje všem účinkujícím i všem, kdo projekt jakýmkoliv způsobem podpořili. Zvláštní dík náleží pracovníkům správy státního zámku v Mnichově Hradišti, zejména panu Radovanu Chmelovi a paní Soně Švábové, bez jejichž nezměrného osobního nasazení by inscenace opery byly zcela nemyslitelné.
Zatímco provedení Händelova oratoria/masque Acis and Galatea na zámku v Náměšti nad Oslavou dne 21. září 2002 (srov. s cirkulářem ze dne 22. července 2002; oproti zde uvedené informaci bylo dílo dáváno v původním, tj. anglickém znění) zůstalo interpretačně dosti daleko za běžným standardem, znamenalo muzikologické sympózium, konané tamtéž ve stejný den pod názvem "Haugwitzové a hudba", nedocenitelný přínos k dosavadnímu vědeckému bádání v dané oblasti. Se samostatnými příspěvky vystoupili celkem tři členové ČHäS: Rudolf Pečman ("Heinrich Haugwitz und Georg Friedrich Händel"; německy), Michaela Freemanová ("Heinrich W. Haugwitz – Übersetzer der Iphigenia in Aulis") a Pavel Polka ("Česká Händelova společnost a její vztah k rodu Haugwitzů"). Textová a obrazová dokumentace sympózia je umístěna na webových stránkách ČHäS v sekci "Dokumenty"; zde lze otevřít výše jmenované příspěvky (u prof. Pečmana autorské résumé v češtině a u paní Freemanové autorské résumé).
Ve dnech 6. ‒ 12. října 2002 byli předseda, technický ředitel a
nečlen ČHäS Tomáš Rus hosty knížete Manfreda z Collalta a San
Salvatore v letohrádku "Sfondo" u hradu San Salvatore
v Suseganě nedaleko Benátek. Jménem ČHäS předal předseda
Společnosti dne 9. října knížeti Collaltovi u příležitosti jeho
70. narozenin výpravnou publikaci Dorothey Terpitzové "Canaletto"
(Könemann/Köln, 1998). Z letohrádku "Sfondo" podnikli výše
jmenování několik poznávacích cest: zříceniny hradu Collalto;
Palladiova vila "Barbaro" s freskami Paola Caliariho zvaného
Veronese (1528‒1588); Possagno, rodiště sochaře Antonia Canovy
(1757‒1822); městečko Asolo; Benátky; Pieve di Cadore, rodiště Tiziana
Vecellia (1476/77‒1576); alpské pohoří Dolomity v okolí
pitoreskního masívu Tre Cime di Lavaredo (3003 m n.m.). Při
návštěvě deštivých Benátek (10. října) bylo na místě zjištěno, že
někdejší divadlo rodiny Grimani "San Giovanni Crisostomo" z roku
1677/1678 (dnes nazývané "Teatro Malibran"), kde 26. prosince 1709
oslavila premiéru Händelova opera "Agrippina", je opět používáno,
s kapacitou 900 míst, pro účely hudebního divadla: po nákladné
obnově sem v květnu 2001 dočasně přesunulo svá představení slavné
benátské divadlo "La Fenice", jež roku 1996 vyhořelo... Ušlechtile
okázalá, z Velkého kanálu vyrůstající fasáda paláce Grimani,
v němž Händel pravděpodobně nalezl přístřeší během svého
benátského pobytu v letech 1709/1710, byla stále ještě zakryta
lešením.
Collaltové, píšící se "di Collalto e San Salvatore", jsou
langobardského (lombardského) původu a patří mezi nejstarší evropské
rody. Dle legendy byl jejich "praotec" pokřtěn kolem roku 150
padovským biskupem sv. Prosdocimem. První zachovaný písemný dokument
týkající se rodové historie pochází z roku 958: italský král
Berengarius II. (900‒966) věnuje v této listině dvorec na pravém
břehu řeky Piave Rombaldu I., předkovi dnešních Collaltů, jenž byl
manželem královy dcery Gisely. Hrad Collalto, nyní ve zříceninách,
nechal roku 1110 postavit další člen rodu – Ensedisius I., hrabě
z Trevisa. Své dnešní sídlo, rozlehlý hrad San Salvatore
v Suseganě severně od Trevisa (Benátsko), zakoupili Collaltové,
jmenovitě hrabě Schenella III., v roce 1245. Válečník Rombald
XIII. z Collalta a San Salvatore (1579‒1630), známý dobytím
Mantovy (1630), získal roku 1623 výhodnou koupí od císaře
Ferdinanda II. zkonfiskované valdštejnské panství Brtnici
nedaleko Jihlavy. Na Brtnici seděli Collaltové
(r. 1822 povýšení do stavu knížecího) až do
roku 1945. Z brtnických Collaltů je třeba připomenout
kultivovaného hraběte Thomase Vinciguerru (1710‒1769), za jehož vlády
vznikla, v letech 1752‒1769, písemná památka prvořadého významu:
tzv. Brtnický hudební inventář. Na straně 17 se ve zmíněném inventáři
pod jménem "Hendl" nachází záznam (notový incipit) skladby
s názvem "Sinfonia à tre", nedávno identifikované jako Händelova
Triová sonáta č. 5b g moll pro dvoje housle, bas a
varhany, op. 2, HWV 390b (blíže viz příslušný článek
v sekci "Aktuality" na webových stránkách ČHäS; srov. taktéž
s členskými cirkuláři ČHäS ze dne 11. prosince 2001, 8. března
2002, 23. května 2002 a 22. července 2002).
V souvislosti s přípravami na scénickou produkci Händelovy opery "Sosarme, Re di Media" uskutečnila ČHäS ve dnech 5. ‒ 8. prosince 2002 pracovní cestu do Hamburku, jíž se zúčastnili předseda a technický ředitel; plánovaná účast tajemníka a vedoucího barokního souboru Cappella Accademica Praha, Ondřeje Macka, musela být kvůli náhlému onemocnění v den odjezdu operativně odvolána. Předseda a technický ředitel nahlédli dne 6. prosince v trezoru hamburské Státní a univerzitní knihovny do vzácného rukopisného souboru händelovských partitur (viz níže) a získali mikrofiše provozní a tzv. cembalové partitury výše uvedené opery (signatury: M A/1054, M A/185) pro potřeby jejího hudebního nastudování. Zástupcům ČHäS se v knihovně věnoval pan Dr. Jürgen Neubacher, jemuž na tomto místě ještě jednou děkujeme (jeho zásluhou si dotyční mohli prohlédnout noty psané vlastní rukou Händelovou!). Nemenší dík náleží paní Inge Wolfové, praneteři legendárního händelovského badatele, životopisce a vydavatele Friedricha Chrysandera (viz níže), která účastníky cesty vzorně ubytovala ve svém domě v Hamburku-Bergedorfu, tedy na původním pozemku Chrysanderově, kde dodnes stojí jeho rodinný dům a objekt bývalé knihovny; proslulá tiskárna se, bohužel, nezachovala. Účel cesty byl badatelsko-poznávací v širším slova smyslu, takže se na program dostala i prohlídka krypty hamburského kostela sv. Michala (6. prosince) s hroby Händelova přítele Johanna Matthesona (1681‒1764) a Carla Philippa Emanuela Bacha (1714‒1788) a následné zastávky ve Friedrichsruhu (v letech 1871‒1898 sídlo Otty von Bismarcka, místo jeho posledního odpočinku; 7. prosince), Ratzeburku (do roku 1689 v držení sasko-lauenburských vévodů, z nichž poslední dva byli úzce spjati s Čechami; 7. prosince), Lübecku (v srpnu 1703 sem z Hamburku cestovali Händel s Matthesonem na návštěvu věhlasného skladatele Dietricha Buxtehudeho [1637‒1707]; 7. prosince), Vellahnu (Chrysanderův hrob; 8. prosince) a Rheinsberku (zdejší zámek byl v letech 1734‒1740 rezidencí pruského korunního prince Bedřicha, pozdějšího Bedřicha Velikého; 8. prosince). Důležitou součást cesty představovalo večer dne 7. prosince pracovní jednání s panem Friedrichem Riethmüllerem a jeho chotí v jejich hamburském bytě; pan Riethmüller, poradce zemské vlády v Sasku-Anhaltsku, někdejší předseda Göttingenské Händelovy společnosti, se v současnosti politicky angažuje ve prospěch uplatnění operních produkcí ČHäS v rámci Spolkové republiky Německa.
Franz Karl Friedrich Chrysander, přítel a obdivovatel
německého kancléře Otty von Bismarcka (1815‒1898), se narodil do
skromných poměrů jako syn mlynáře dne 8. července 1826
v Lübtheenu poblíž Ludwigslustu v Meklenbursku. Zemřel dne
3. září 1901 ve svém domě v Bergedorfu u Hamburku,
v němž žil od roku 1866; o tři dny později byl pochován na
hřbitově v obci Vellahn nedaleko Ludwigslustu
v Meklenbursku. V roce 1855 uzavřel sňatek s Elisabeth
Borgmannovou (1830‒1887) z Vellahnu. Společně se svým
přítelem heidelberským literárním historikem Georgem Gottfriedem
Gervinem (Gervinus; 1805‒1871), překladatelem Händelových oratorií do
němčiny, založil o rok později Německou Händelovu společnost
(Deutsche Händel-Gesellschaft), jejímž prvořadým cílem bylo kritické
vydání veškerých Händelových kompozic. Když se společnost ukázala
neživotaschopnou a lipské nakladatelství "Breitkopf & Härtel"
zklamalo, ujal se Chrysander r. 1864 ediční činnosti
osobně. V malé tiskárně, kterou zřídil v zahradě svého domu
v Bergedorfu, nejednou sám – doslova "na koleně" – ryl a tiskl
Händelovy partitury. U zmíněného domu vybudoval navíc
zahradnictví a z jeho výnosů pomáhal financovat práci na
händelovské edici. Ze zamýšlených 96 svazků se, v letech
1858‒1894, podařilo vydat celkem 94 svazků (zhruba 16 až 17 tisíc
tiskových desek!). Chrysanderova edice, položivší nepostradatelný
základ pro provozování Händelových skladeb, představuje heroický počin
nemající v dějinách hudby obdoby. Friedrich Chrysander je také
autorem základního biografického díla, jež pod názvem "G. F. Händel"
vyšlo ve třech svazcích v Lipsku v letech 1858‒1867; třetí
svazek zůstal ovšem nedokončen: jeho text se zastavil u roku
1740.
V roce 1868 získal Chrysander pro hamburskou Městskou knihovnu,
spolu s určitým počtem cembalových a archívních partitur,
unikátní soubor 70 provozních partitur ("conducting scores")
Händelových oper, oratorií, operních pasticcií a jiných titulů, dnes
uložený, stejně jako zmíněné skladatelovy cembalové a archívní
partitury, ve Státní a univerzitní knihovně v Hamburku. Soubor,
sestávající z opisů, vyšel postupně z dílny Johna
Christophera Smithe staršího (1683‒1763) a mladšího
(1712‒1795). Obsahuje množství Händelových vlastnoručních poznámek,
úprav a zásahů a dodnes slouží jako významný zdroj nejen pro hudební
vědce, ale i pro ty, kdo se podrobněji zabývají interpretací dotyčných
mistrových děl (viz výše uvedenou pracovní cestu do Hamburku!). Tyto
vzácné hudební materiály se dostaly z pozůstalosti nevlastního
vnuka mladšího Smithe, sira Henryho Riverse, zesnulého roku 1851 ve
Winchesteru, k bristolskému knihkupci Thomasi Kerslakeovi, od
něhož celý soubor odkoupil roku 1856 známý francouzský politik a
händelovský sběratel a životopisec Victor Schoelcher (1804‒1893). Ten
jej prostřednictvím Chrysanderovým postoupil, za 800 liber šterlinků,
městu Hamburku.
Podaří‒li se zajistit dostatečné množství finančních prostředků, bude Händelova opera Sosarme, Re di Media ("Sosarmés, král médský"; HWV 30) inscenována v produkci ČHäS v zámeckém divadle v Mnichově Hradišti dne 23. května, 24. května, 25. května, 6. září a 7. září 2003 (21. května veřejná generální zkouška). K danému účelu vypracovala ČHäS společný projekt s Händelovou společností Karlsruhe, jenž byl dne 27. září 2002 předložen Česko‒německému fondu budoucnosti v Praze. Pro Karlsruhe se v kladném případě počítá s koncertním provedením opery na zámku Gottesaue, sídle Státní vysoké hudební školy Karlsruhe, a sice 17. září 2003. O dalším vývoji budete včas informováni.
Webmaster ČHäS, RNDr. Jan Kučera, CSc., upozornil dne 31. července 2002 na velmi povzbudivou skutečnost: dle hodnocení správců portálu uznávaného internetového vyhledávače "Google" byla vstupní stránka ČHäS (adresa: "www.haendel.cz") dvanáctou (nyní již jedenáctou!) nejužitečnější händelovskou internetovou stránkou na světě. Přesvědčit se o tom lze na adrese:
http://directory.google.com/Top/Arts/Music/Composition/Composers/H/Handel,_George_Frederic/
Nejjednodušší způsob, jak se dostat do kategorizovaného händelovského seznamu vyhledávače "Google", je následující: v příslušném okénku vyhledávače (adresa: "www.google.com") napíšeme slovo "Handel" a zadáme vyhledávání; otevře se další stránka (mezitím vyhledávač našel v celosvětové síti téměř tři milióny míst s dotyčným slovem...), kde hned na začátku v řádku "Kategorie" klikneme na podtržený text – objeví se přehled kategorizovaných händelovských stránek s ČHäS na jedenáctém místě. Zdlouhavěji stejného cíle dosáhneme řadou jednotlivých kroků přes adresu "directory.google.com". Všem, kdo mají přístup k internetové síti, tento jednoduchý pokus doporučujeme.
Pro rok 2003 zůstává nezměněna základní sazba členského příspěvku
ČHäS ve výši 100 Kč. Nadále necháváme na úvaze našich členů, zda
uhradí příspěvek přesahující stanovenou minimální hranici 100 Kč
‒ nutno podotknout, že velká část členské základny hradí příspěvky
vyšší nežli 100 Kč. Všem, kdo do pokladny ČHäS přispívají obnosem
převyšujícím minimální sazbu, tímto upřímně děkujeme. Platbu
členských příspěvků na rok 2003 proveďte laskavě přiloženou
poštovní složenkou "C" až po Novém roce, výhradně na adresu:
Česká Händelova společnost, Na Maninách 11/795,
170 00 Praha 7.
Členské příspěvky za rok 2002 neuhradilo k dnešnímu datu celkem
pět členů. S ohledem na účetní uzávěrku dotyčné členy žádáme, aby
svůj nedoplatek uhradili ještě do konce tohoto roku!
Čeští členové mezinárodní Společnosti Georga Friedricha Händela
se sídlem v Halle nad Sálou poukazují svůj příspěvek na rok 2003
rovněž po 1. lednu 2003 na shora uvedenou adresu ve výši nejméně
100 Kč. Tento příspěvek nelze sloučit s příspěvkem ČHäS; hradí se
samostatnou poštovní složenkou "C"!
Ani tentokrát nebude ČHäS tisknout samostatnou výroční zprávu za rok 2002. Pokud jde o přehled naší činnosti v uvedeném časovém období, dovoluji si Vás odkázat na cirkuláře ze dne 8. března, 23. května a 22. července 2002. O hospodaření ČHäS budete zpraveni v prvním cirkuláři roku 2003. Na tomto místě zařazuji pouze některé standardní části výročních zpráv, jež se v cirkulářích nevyskytují:
Händelovské koncerty a představení na území České republiky v roce 2002, na nichž se nepodílela ČHäS (vypsány jsou pouze akce, které se ČHäS podařilo zaregistrovat):
- Oratorium/masque "Acis and Galatea". Brno, 20. září. Tuzemští sólisté, Komorní sbor Oberpleis, Komorní orchestr brněnské konzervatoře; dir. Pavel Brochin.
- Oratorium/masque "Acis and Galatea". Náměšť nad Oslavou, 21. září. Tuzemští sólisté, Komorní sbor Oberpleis, Komorní orchestr brněnské konzervatoře; dir. Pavel Brochin. "XII. Zámecký koncert", součást cyklu "Vivat musica" v září a říjnu 2002.
- Opera "Rinaldo". Praha, 29. října (koncertně). Tuzemští sólisté, barokní orchestr Camerata nova; dir. Jiří Kotouč. FOK: 1. koncert cyklu "Stará hudba".
Tisková publicita ČHäS vypadala během roku 2002 následovně:
Dosud známé články, stati (výběr): "Pocta skladateli vrcholného
baroka" (značka "zr", "Noviny Náchodska", 25. dubna 2002); "Barokní
opera ožívá" (Zuzana Zemanová, "Boleslavský deník", 31. května 2002);
"Händel‒Büste des tschechischen Bildhauers Petr Novák" (Pavel Polka,
"Händel‒Hausmitteilungen", 2/2002); "Mistři evropské hudby zazní
v Brtnici" (značka "hra", "Lidové noviny", 21. června 2002);
"Ansprache an die Mitgliederversammlung der internationalen
Georg‒Friedrich‒Händel‒Gesellschaft in Halle an der Saale am 9. Juni
2001" (Pavel Polka, "Händel‒Jahrbuch 2002").
Ke své scénické produkci opery Alessandra Scarlattiho "L'Amor
Generoso" ("Šlechetná láska") v zámeckém divadle v Mnichově
Hradišti (viz druhý odstavec tohoto cirkuláře) nechala ČHäS
v nákladu 5000 ks vytisknout reprezentativní dvoubarevnou
pozvánku dle výtvarné předlohy akademické malířky Lenky Kerelové
z Prahy. Pro předmětnou produkci byla použita programová brožura
vydaná v roce 2001 pro tutéž produkci, jež musela být zrušena
(srov. s cirkulářem ze dne 11. prosince 2001).
Početní stav členské základny ČHäS k dnešnímu datu: 77 (68 tuzemských řádných členů, 3 tuzemští čestní členové, 4 zahraniční řádní členové, 2 zahraniční čestní členové).
Dne 4. října 2001 tragicky zahynula na železnici ve věku nedožitých
dvaasedmdesáti let paní Jiřina Vajchrová, řádná členka ČHäS od
3. prosince 1992. Jako účastnice řady podniků ČHäS náležela mezi
aktivní členy. Kdo jste ji znali, věnujte jí vzpomínku.
Dne 22. prosince 2001 zemřela ve věku nedožitých dvaaosmdesáti let
paní Jaroslava Zapletalová, řádná členka ČHäS od 14. srpna
1990. Zesnulá obětavě zasvětila velkou část svého života aktivní
organizaci brněnského hudebního života. Čest její památce!
Blahopřejeme řádnému členu Rastislavu Kozoňovi ke vstupu do stavu manželského se slečnou Jiřinou Klimovičovou. Svatební obřad se uskutečnil v obci Šebrov, okres Blansko, dne 7. září 2002.
ČHäS upřímně blahopřeje k životním jubileím svých členů v roce 2002:
Obsah odstavce smazán v souladu s NAŘÍZENÍM EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES.