George Frideric Handel

Water & Fire [Voda a Oheň]

Collegium 1704 / Václav Luks (Accent)

Recenze Grahama Ricksona

První provedení Händelovy Vodní hudby se konalo na řece Temži v červenci 1717. Londýnský deník Daily Courant svým čtenářům sdělil, že „pro tuto hudbu byl použit člun londýnské obce, na němž bylo padesát nástrojů všeho druhu“. Král Jiří I. byl hudbou ohromen natolik, že „ji dal zahrát třikrát“. Nová nahrávka Václava Lukse s Collegiem 1704 využívá 41 hudebníků hrajících na dobové nástroje: nemáme tu pocit, že bychom přišli zkrátka, orchestrální zvuk je mocný a impozantní. K dispozici je spousta dalších nahrávek, tak proč si vybrat právě tuto? Hra je překrásná: poslechněte si hoboje a fagoty v „Andante“ nebo pronikavé, ale hbité přirozené horny v „Allegro da capo“. Žádný Händelův rukopis se nedochoval, předchozí vydání seskupovala věty do tří suit na základě jejich předznamenání. Luks používá novou verzi čerpající z výzkumu zesnulého Terence Besta. Ta vychází z partitury vytvořené Händelovým opisovačem, jenž sestavil všech 20 vět do jediné rozsáhlé řady. Proměny tónin činí tento poslechový zážitek zajímavějším a pestřejším. Konstantou provedení je Luksova schopnost jemně zdůraznovat neobvyklé detaily v partituře – mám na mysli tamburínu a kastaněty Sylvaina Fabra v hezoučkém „Allegru“ (tradičně označovaném jako „Passepied“, stopa č. 11 na CD, pozn. překl.) a ve „Venkovském tanci I a II“.

Při premiéře Händelovy Hudby pro královský ohňostroj v roce 1749 se uplatnily větší síly, zahrnující 24 hobojů a 12 fagotů. Král Jiří II. chtěl obrovskou dechovou kapelu s přidanými bicími nástroji, čímž zvrátil Händelův plán přidat do souboru smyčce. Všichni Händelovi fanoušci by si měli pořídit nahrávku této suity, uskutečněnou Charlesem Mackerrasem v roce 1959, k níž se, poháněno adrenalinem a osvěžujícími nápoji, sešlo (13. dubna 1959, pozn. překl.) mezi jedenáctou hodinou večerní a půl třetí ráno v kostele sv. Gabriela v Cricklewoodu 62 nejlepších londýnských hráčů na dechové, žesťové a bicí nástroje. Toto album, brilantně remasterované společností Testament (SBT 1253), zní stále úžasně; jakmile si je jednou poslechnete, zjistíte, že se mu vyrovná jen málokterá další nahrávka. Luks, s použitím Händelovy verze s tutti smyčci, je svižnější a preciznější než Mackerras; přirozeně hybné tempo nám připomíná, že se jedná o suitu tanců. „Bourrée“ kolem jen prosviští a „La Réjouissance“ je živá a vtipná, trubky znějí jasně a čistě.

Toto krásně nahrané a anotované CD vám přinese spoustu radosti a potěšení.

Odkazy

• CD v E-shopu Collegia 1704
• CD u britského prodejce Presto Music
• Pražská křižovatka (kostel sv. Anny, zal. v.r. 927 sv. Václavem). Výjimečný prostor s unikátní atmosférou a skvělou akustikou, kde nahrávka vznikla.