Manželka hraběte Hodice ze Slezských Rudoltic
a Georg Friedrich Händel

Úvaha o možném osobním setkání hraběnky Žofie
rozené princezny ze Saska-Weißenfelsu (1684–1752)
se slavným hudebním skladatelem

Přednáší Pavel Polka, předseda České Händelovy společnosti

Zámek Slezské Rudoltice

Knihovna

17. září 2017
14.00 hodin

Vstup volný

Program

Georg Friedrich Händel (1685–1759):

Předehra (g moll) k pasticciu “Alessandro Severo”
HWV A13 [1738]

Largo. Allegro – Menuet (Andante)

(CD nahrávka: světová premiéra)

Přednáška

? Georg Friedrich Händel:

Chorální kantáta
“Ach Herr, mich armen Sünder straf nicht in deinem Zorn”
(“Ach Pane, netrestej mne, ubohého hříšníka, ve svém hněvu”)
pro soprán, alt, tenor, bas, instrumentální soubor a basso continuo
HWV Anh. B 206

(CD nahrávka: světová premiéra)

Jakkoliv se to může na první pohled zdát nepravděpodobné, nacházeli se princezna Žofie ze Saska-Weißenfelsu (1684–1752), v letech 1734–1752 choť Alberta Josefa říšského hraběte z Hodic a Volframic (1706–1778), od roku 1741 pána na Slezských Rudolticích, a hudební skladatel Georg Friedrich Händel (1685–1759) ve stejném časovém úseku ve stejné budově. Přitom se jejich životní cesty ubíraly zcela jinými směry:

Princezna Žofie se v roce 1699 provdala za budoucího markraběte z Braniborska-Bayreuthu a žila většinou v Bayreuthu a Erlangenu. Roku 1726 ovdověla a nakonec se stala, jak výše uvedeno, chotí proslulého hraběte Alberta Josefa z Hodic – když s ním sňatek uzavírala, bylo jí již padesát, jemu teprve dvacet osm let.

Georg Friedrich Händel se z rodného Halle nad Sálou vypravil nejprve do Hamburku, pak do Itálie. V roce 1712 se trvale usadil v Anglii, kterou si vybral za svůj druhý domov. Svůj život zcela zasvětil hudbě: zanechal po sobě ohromné dílo, stále hrané a obdivované ve všech jeho složkách.

V průběhu přednášky se posluchači seznámí nejen s oběma hlavními protagonisty, ale i s řadou více či méně známých historických reálií. Pátrání po možném setkání hudbymilovné princezny Žofie a Georga Friedricha Händela bude oživeno delší citací z prvního skladatelova životopisu, vydaného v Londýně v roce 1760: ocitneme se tak již přímo v místě, kde se Händel a Žofie mohli osobně seznámit.

Přednášku zpestří dvě reprodukované ukázky z Händelovy tvorby. Druhá ukázka nám umožní bližší představu o kompozičním stylu, jenž byl Händelovi vlastním právě v období, do něhož patří úvodem naznačená shoda časových a místních okolností.

Andreas Möller (Møller; 1684–1762?) nebo Ádám Mányoki (1673–1757): Žofie markraběnka z Braniborska-Bayreuthu (Weißenfels, 1684 – Slezské Rudoltice, 1752), rozená princezna ze Saska-Weißenfelsu. Olejomalba na plátně z doby kolem roku 1720. 206,0 × 134,0 cm. Obrazárna starých mistrů, Drážďany, Německo. Inv.č.: Mo 2000.

Pohled na Weißenfels, “saské knížecí sídlo v Míšeňsku”. List č. 189 ze souboru Gabriela Bodenehra st. (1673–1766) “Europens Pracht und Macht in 200. Kupfer-Stücken…” (“Krása a moc Evropy na 200 mědirytinách…”). Augšpurk, kolem roku 1720 (?). 15,4 × 25,0 cm (vyobrazení bez vysvětlivek). Praha, sbírky České Händelovy společnosti.
Text vysvětlivek hlásá: „Středně velký Weissenfels, latinsky Weissenfelsa nebo Leucopetra, leží na řece Sále v Míšeňsku téměř na dohled z Lipska. Na kopci hned nad městem stojí zámek Augustusburg, na němž sídlí vévoda z Weissenfelsu. Dále zde bylo zřízeno [v roce 1664] význačné gymnázium, k poctě svého zakladatele nazvané Augusteum.“
Na zámku ve Weißenfelsu se dne 2. srpna 1684 narodila Žofie princezna ze Saska-Weißenfelsu; zemřela dne 7. (?) května 1752 na zámku ve Slezských Rudolticích.

Zámek ve Slezských Rudolticích. Současný stav.